Modralová (1 169 m n. m.) – Turistické trasy a nejlepší okruhy z Koszarawej a Zawoje

Modralová (1 169 m n. m.) je překrásný vrchol v Žywieckých Beskydech (přesněji v Pásmu Modralové, které se táhne od sedla Glinne v Korbielowě až po Severní Jałowiecké sedlo pod Malou Babí horou). Na vrcholu se nachází rozlehlá hola nabízející idylické výhledy směrem na sever a možnost přenocování v bývalé pastýřské chatě. Vrchol nepatří k nejpopulárnějším cílům v Žywieckých Beskydech, díky čemuž může poskytnout blažený okamžik odpočinku v náručí přírody a bez velkých davů.

Nejlepšími výchozími body pro výlety na Modralovou jsou Koszarawa (okres Żywiec) a Zawoja (okres Sucha Beskidzka). V obou případech měří nejkratší trasy přibližně 4 kilometry s převýšením kolem 400 metrů, což činí vrchol docela snadno dostupným pro průměrného turistu. Značné množství tras v okolí Modralové navíc umožňuje sestavit několik zajímavých okruhů s různou úrovní náročnosti. V tomto příspěvku představím několik možných variant – jak ty delší, tak i náročnější. Srdečně vás zvu k čtení!

Modralová – okruh z Koszarawej-Bystré

Start z osady Bystra

Bystra je jedna z nejvýše položených částí Koszarawej, malebné obce v okrese Żywiec. Zástavba osady se rozkládá v údolí stejnojmenného potoka a zůstává vzdálena od centra obce přibližně 5 kilometrů. Během našeho výletu parkujeme na velkém a bezplatném parkovišti (souřadnice: 49.6306447N, 19.4593683E, odkaz na mapu). Z parkoviště vycházejí dvě turistické trasy. První z nich je značena modře a po asfaltové cestě vede do sedla Klekociny (894 m n. m.). Druhou je žlutá trasa, která vede lesem na hlavní hřeben Žywieckých Beskyd nedaleko vrcholu Mędralowa Zachodnia. Druhá ze zmíněných variant je poměrně strmá (na prvních 2 kilometrech je třeba překonat 360 výškových metrů), ale zároveň představuje nejrychlejší cestu z osady Bystra na Modralovou.

My se však rozhodujeme využít ještě jinou variantu – delší, ale zdající se být zajímavější. Vracíme se 400 metrů (zpět směrem k centru obce) a poté odbočujeme do uličky Do Jałowca. Po delší dobu jdeme po asfaltové cestě, čas od času značené zvláštními zelenými čtverci (v bílém rámečku). Podobné symboly jsem vídal již v jiných částech obce Koszarawa, a tak předpokládám, že vyznačení této trasy je jakýmsi místním značkařským záměrem.

Zelená trasa z Bystré (nebo spíše to, co z ní zbylo)

Kilometr jdeme po asfaltce a přicházíme k další z krásných, i když trochu izolovaných osad. Po minutí posledního z domů se povrch mění na štěrk a cesty se rozvětvují do různých směrů. O tom, kterou z odboček zvolit, nás opět informuje symbol zeleného čtverce.

V další části jasná stopa mizí a udržení správného směru chůze je možné pouze díky průběžné kontrole polohy v telefonu. Hned za osadou totiž vycházíme na zelenou, posekanou polanu, na které se trasa stáčí o 90 stupňů. Inu… je to tu moc pěkné, ale po značce ani památky. V další části trasy to není o nic lepší. Podle stopy z mapy.cz přicházíme k soukromému pozemku, který je prostě potřeba obejít. Po této zkušenosti už vzdáváme marné hledání zelených čtverců a jednoduše směřujeme vzhůru k zelené značce PTTK. Za tímto účelem míjíme další malé staveniště a využíváme štěrkovou cestu, která nefunguje na žádné z námi dostupných map. Ať tak či onak, celkem svižně přicházíme na vrchol Jaworzyna (997 m n. m.), kterým prochází běžná, výborně udržovaná zelená trasa PTTK.

Ok, takže jak to vlastně s tou zelenou trasou z Bystré na Jaworzynu je? Hmm, no vlastně všelijak. Trasa zůstává vyznačená jen po krátký úsek za osadou Pod Jałowcem, tedy do nadmořské výšky cca 860 m n. m. Dále už jsme šli po soukromých pozemcích a zelené čtverce jsme nikde neviděli. Tato informace je poměrně podstatná, protože zelená trasa je zakreslena v celém průběhu (z Bystré na Jaworzynu) na mapy.cz. Pro srovnání, stejná trasa nefiguruje na populární Mapa Turystyczna. Nejblíže ideálu se zdá být mapa Compassu, podle které zelená trasa vede k linii zástavby a pak… se prostě ztrácí.

Úsek z Jaworzyny na Modralovou

Na Jaworzyně (997 m n. m.) napojujeme na zelenou trasu PTTK, vedoucí z Przyborowa až k slovenským hranicím. Samotný vrchol je zajímavý díky rozlehlé polaně s nádherným výhledem na Pilsko, Romanku a Rysianku. Vážně, opravdová nádhera… Skvělé místo pro přestávku, piknik nebo večerní táborák. Ostatně – právě tato vyhlídka byla hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli pro výstup po zelené značce namísto nejkratší žluté varianty.

Úsek zelené trasy z Jaworzyny ke slovenským hranicím představuje téměř dvoukilometrovou procházku po velmi mírném hřebeni. Les je zde poměrně hustý, ale zza stromů místy prosvítá půvabné panorama okolních vrcholů. Po dosažení hranice odbočujeme doleva a pokračujeme po červené trase, úseku Hlavní beskydské magistrály. Po chvíli se na hřeben napojuje zmíněná žlutá trasa, která je rychlejší a lépe značenou alternativou z osady Bystra. Mimochodem mám pro vás ještě jednu geografickou zajímavost. Na krátkém úseku hřebene mezi odbočkou zelené a žluté trasy se nachází nejsevernější bod Slovenska (49.6138117N).

Po vstupu na červenou trasu se toho moc nemění: nadále jdeme zalesněným a mírně skloněným hřebenem (100 m převýšení na vzdálenosti jednoho kilometru). Po několika minutách chůze, těsně před vrcholem Modralové, se po pravé straně otevírá překrásný výhled na Babí horu, Tatry a Nízké Tatry. Sedáme si tedy na pařez, vyndáváme z batohu sendviče a s chutí jíme, neschopni odtrhnout zrak od hypnotizující siluety Diablaku. Co dodat… Beskydy v tom nejlepším vydání!

Kromě běžných turistů potkáváme v této oblasti i docela dost příznivců MTB. Není se ostatně čemu divit, protože na jižních slovenských svazích Modralové se nachází cyklostezka Modralova.

Vrchol Modralové

Tímto způsobem se přibližně za dvě hodiny od začátku výletu hlásíme na vrcholu Modralová (1 169 m n. m.). Název vrcholu (i na něm se nacházející hole) pochází od příjmení Mędrala, které je v Przyborowě a Koszarawej dodnes populární. Polana nabízí příjemné panorama směrem na sever. V popředí jsou vidět vrcholy Pásma Jałowce: Lachów Groń, Jałowiec, Czerniawa Sucha a blízká Magurka (Kolisty Groń). V dálce pak pozorujeme celou linii Moravskoslezských a Malých Beskyd (s Leskowcem, Łamanou Skałą a Czuplem) a před ní drobnější hřebínek Pásma Pewelsko-Krzeszowského. Když se podíváme ještě více doleva, zza stromů vykukují vrcholy Slezských Beskyd s charakteristickým Skrzycznym a masivní Baraní horou.

Ještě v 90. letech 20. století probíhala na hale Modralová intenzivní pastva ovcí. Nacházelo se zde tehdy docela dost dřevěných salaší – dnes už většinou zchátralých. V dobrém stavu se zachovala pouze jedna z nich, a to díky úsilí nadšenců ze Studentského klubu horských průvodců „Harnasie“ v Glivicích. V chatě se nachází ležení pro několik osob, kamínka, trochu turistického vybavení a… solidní zásoba alkoholických nápojů. Zkrátka – vše, co je potřeba k vydařenému večeru v Žywieckých Beskydech ;).

Dokončení okruhu přes Halu Kamińskiego

Z haly Modralová vstupujeme do lesa a po několika minutách přicházíme na rozcestí. Zde odbočujeme doleva a pokračujeme ve výletu po žluté trase. Dalších několik minut jdeme lesem a jemně ztrácíme výšku. Na otevřený terén vycházíme opět asi 20 minut po opuštění vrcholu Modralové. Nacházíme se nyní na další z bývalých pastvinných holí, a to na půvabné Hale Kamińskiego (1 050 – 1 100 m n. m.). I tato polana vděčí za svůj název bývalým majitelům, goralům s příjmením Kamieński. Hola nabízí zajímavé výhledy směrem na západ, především na Jaworzynu a značnou část hřebene Slezských Beskyd. Kromě toho je to dobré místo, kde se můžete prostě položit do trávy a na chvíli zapomenout na celý svět ;).

Z Haly Kamińskiego pokračujeme po zelené trase, která odbočuje doleva a traverzuje vrchol Magurky (Kolistého Groně; 1 114 m n. m.). Před námi je 1,5 kilometru lesního úseku, na kterém klesáme o cca 200 výškových metrů. Pohodlná a pěkná stezka nás přivádí přímo do sedla Klekociny (894 m n. m.), které odděluje Magurku od Czerniawej Suchej. Odbočujeme doleva a pokračujeme po modré trase, vedoucí podél asfaltové místní komunikace. Dívám se na všechny tyto domy a říkám si, že je to krásné, ale také docela náročné místo k životu. Chcete-li cokoliv zařídit, musíte si odřídit své, a za přísné zimy se auto s náhonem na čtyři kola rozhodně hodí (zejména než projede pluh).

Zástavba je smíšená: někdy narazíte na nový, elegantní dům, jindy na dřevěnou, útulnou chaloupku. Asfaltový úsek měří 1,5 kilometru a umožňuje klesnout o 160 výškových metrů. K autu dorážíme přibližně po 4 hodinách od začátku výletu. Modralová tak ideálně splňuje roli krátkého, příjemného cíle pro pohodovou, slunečnou sobotu.

Modralová – dlouhý okruh z centra Koszarawej

Na Modralovou přes Lachów Groń

Druhá z navrhovaných alternativ je prodlouženou verzí dříve popsaného okruhu. V rámci výletu poznáme nejen Jaworzynu, Modralovou a Halu Kamińskiego, ale také Czerniawu Suchou a půvabný Lachów Groń.

Výlet začínám na farním parkovišti u kostela sv. Karla Boromejského v Koszarawej (49.6415883N, 19.3974206E, odkaz na mapu). Poté se vydávám na sever (směrem na Lachowice) podél hlavní silnice v obci. Po 800 metech odbočuji doprava – na žlutou trasu. Chvíli jdu mezi domy, ale rychle vycházím do otevřené krajiny s krásným výhledem na Pilsko a blízký Łosek. Během následujících 3 kilometrů stoupám pěkným lesem a v rychlém tempu získávám cca 400 výškových metrů. Tímto způsobem dosahuji po několika desítkách minut od odchodu z parkoviště vrcholu Lachów Groń (1 045 m n. m.). Je to jeden z nejkrásnějších vrcholů v tomto regionu, který nabízí fantastické panorama Pilska, Babí hory a Jałowce.

Z vrcholu Lachów Groń pokračuji po žluté trase, klesám do sedýlka a následně stoupám na západní vrchol Czerniawej Suchej. Zde je třeba odbočit směrem na jih – po zelené trase. Stezka traverzuje zbývající dva vrcholy Czerniawej Suchej – hlavní (1 061 m n. m.) a jižní zvaný „Beskidek“ (1 045 m n. m.). Jelikož na oba vrcholy vedou zřetelné cesty, doporučuji v tomto místě mírně odbočit z turistické značky. Jak z hlavní Czerniawej Suchej, tak z Beskidku (a zejména z toho druhého!) se otevírají opravdu pěkná panoramata Babí hory a okolních vrcholů.

Výstup na Lachów Groń z Koszarawej a všechny tři vrcholy Czerniawej Suchej jsem podrobněji popsal v samostatném příspěvku, ke jehož přečtení vás srdečně zvu.

Z Modralové do Przyborowa

Zelená trasa z Czerniawej Suchej svádí turistu během jednoho kilometru do sedla Klekociny. Dále pokračuji stejným způsobem, jaký byl popsaný výše, a přes Halu Kamińskiego přicházím na Modralovou. Nejvyšší bod výletu dosahuji v této variantě po ujetí 11 kilometrů. Poté směřuji podél slovenských hranic, odbočuji na zelenou trasu a dosahuji vyhlídkového vrcholu Jaworzyna.

Na rozdíl od dříve popsané trasy tentokrát zůstávám na zelené značce. Během následujícího kilometru sestupuji pod vrchol Kalików Groń (916 m n. m.) a procházím zástavbou rázovité osady Moczarki (část obce Przyborów). Poté pokračuji po zelené trase kolem vrcholů Miziowy Groń (874 m n. m.) a Czoło (821 m n. m.). Na tomto posledním doporučuji dbát zvýšené opatrnosti, protože je poměrně snadné se zde splést. Intuice totiž napovídá sestupovat po široké štěrkové cestě, která spájí osadu Fujasy s civilizací. Značka se však od cesty odklání, pokračuje hustým lesem a svádí turistu do centra Przyborowa. Zde odbočuji doprava a uzavírám okruh dvoukilometrovým úsekem podél asfaltové silnice.

Modralová – okruh ze Zawoje-Czatożi

Start ze Zawoje-Czatoże

Zawoja je velká obec ležící v jižní části okresu Sucha Beskidzka, hned u slovenských hranic. Ačkoliv je obec známá především díky své poloze na úpatí Babí hory, ve skutečnosti nabízí možnost trekkingu i na mnohé další velmi zajímavé vrcholy. Můj výlet na Modralovou začínám z bezplatného lesního parkoviště v části Czatoża (souřadnice: 49.6093586N, 19.4979094E, odkaz na mapu, nadmořská výška: 713 m n. m.). V osadě stojí za pozornost loretánská zvonička a tři sklepní tůně používané dříve ke skladování úrody – místní ukázky staré lidové architektury.

Z parkoviště začínám po žluté trase, vedoucí po široké lesní cestě podél potoka Jałowiec. Po dvou stech metrech přicházím k rozcestí, kde odbočuji doprava – na černou trasu směrem na Halu Kamińskiego. Následující minuty mi utíkají při intenzivním stoupání v poměrně strmém terénu (na vzdálenosti 2,3 km je zde nutné překonat celých 400 výškových metrů). Do výšky 840 m n. m. se pohybuji po široké lesní cestě a následně – po černé značce – odbočuji na užší stezku, která stoupá přímo po prudce nakloněném svahu.

Trasa přes Magurku (1 121 m n. m.)

No jo… měl jsem odbočit, ale neodbočil jsem. Místo toho se dále pohybuji po nezpevněné cestě traverzující svah ve výšce cca 840 m n. m. Vycházím tak do otevřeného terénu a kochám se krásným panoramatem blízké Babí hory či Police. Mám k dispozici krásný dubnový den, příroda se teprve probouzí k životu a jarní sluneční paprsky osvětlují ještě zasněžený Diablak… Z této idyly mě probouzí až tušení, že se již nenacházím na původně zvolené trase. Rychlý pohled do mapy potvrdí mé obavy a já směřuji doleva, po strmé stezce vedoucí přímo po svahu. Během následujících minut intenzivně stoupám a prodíráme se vysokým křovím i padlými stromy. Tímto způsobem se přibližně ve výšce 1 040 m n. m. opět napojuji na černou trasu. Ufff, ale jsem si to zbytečně zkomplikoval!

Poslední výškové metry překonávám po zřetelné pěšině mladým smrkovým lesem. Tímto způsobem po několika minutách dosahuji vrcholu Magurka (1 121 m n. m.), někdy mylně nazývaného Kolisty Groń. Vrchol je zalesněný, ale ne natolik, aby zcela zakryl dokola se rozprostírající panorama. Z Magurky sestupuji na Halu Kamińskiego po žluté trase a následně po výše popsané trase vystupuji na Modralovou.

Sestup do Czatoże

Při pokračování v okruhu se vracím asi 300 metrů stejnou cestou, jakou jsem přišel. Poté pokračuji po hraniční červené trase, úseku Hlavní beskydské magistrály, a mírně klesám do Severního Jałowieckého sedla (998 m n. m.). Místní mu dříve říkali Jałowcové Siodło a používali ho k honění dobytka na trhy do Námestova. Ze sedla sestupuji po černé trase. Trasa vede po zřetelné lesní cestě: nejprve docela strmě (klesání 200 m na 1 km), potom 1,5 km mírným údolím řeky Jałowiec. Tímto způsobem se po necelých 10 kilometrech chůze opět hlásím na parkovišti v Zawoji-Czatożi.

Popsaný okruh představuje pouze nejkratší trasu ze Zawoje na Modralovou. Je však třeba pamatovat na to, že turistických tras je v tomto regionu požehnaně, a tudíž možných prodloužení výletu existuje hned několik. Okruh přes Halu Czarnego a Gruba Jodłu by měřil 12 kilometrů, přes Malou Babí horu – 16,5 kilometru a přes samotný Diablak (s přihlédnutím k Perći Akademików) – 20 kilometrů. Je opravdu z čeho vybírat ;).

Děkuji za čas věnovaný přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o nových článcích, zvu vás k sledování mého profilu na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pozvání na virtuální kávu na buycoffee.to.

Bibliografie

• Figiel S., Franczak P., Janicka-Krzywda U., Krzywda P., Beskid Żywiecki. Przewodnik, 4. vydání, nakladatelství Rewasz, Pruszków 2023.