Mioduszyna a Ostra Góra – malebný turistický okruh ze Suché Beskidzké

Mioduszyna (632 m n. m.) je vrchol v Makovských Beskydech (Beskid Makowski), který se nachází na západním okraji hřebene Koskowe Góry. Na vrchol vede modrá turistická značka ze Suché Beskidzké do blízkého Makowa Podhalańského. Cestou se rozhodně vyplatí zastavit na vyhlídkové plošině, která nabízí nádherné panorama na zástavbu střediska okresu Suché Beskidzké a okolní hory. Modrá značka pokračuje dále zástavbou Makowa Podhalańského a Grzechyně a zavede vás na paralelní hřeben Ostré Góry (608 m n. m.), který podle nejnovějšího fyzickogeografického členění patří ještě pod Živecké Beskydy. Končí pak na východních svazích Magurky, kde se napojuje na červenou trasu (v místech vzdálených jen coby kamenem dohodil od centra Suché Beskidzké). Průběh trasy tak umožňuje vytvořit skvělý, cca 22kilometrový okruh – a to s možností startu jak ze Suché, tak z Makowa. Zvu vás na reportáž z výletu po tomto zajímavém, avšak zřídka navštěvovaném pomezí Makovských a Živeckých Beskyd!

Obsah

• Start ze Suché Beskidzké
• Výstup na Mioduszynu (632 m n. m.)
• Z Mioduszyny do Makowa Podhalańského
• Putování přes Maków Podhalański
• Boční hřeben Ostré Góry
• Sestup do Suché Beskidzké

Start ze Suché Beskidzké

Modrá turistická značka formálně začíná u dřevěného zámečku v ulici Adama Mickiewicza 38 v Suché Beskidzké, kde sídlí místní pobočka turistického spolku PTTK. Budova se nachází asi 700 metrů od hlavního nádraží v Suché, u hlavní městské silnice naproti takzvané pasáži. Dále trasa vede podél krajské silnice č. 946, na úrovni náměstí odbočuje doleva, překračuje železniční koleje a řeku Stryszawku.

Poté trasa vede kolem rozlehlého tržiště, které se nachází u železniční stanice Sucha Beskidzka Zamek. Tato zastávka vznikla na nové spojce postavené proto, aby vlaky z Krakova do Zakopaného nemusely v Suché měnit směr jízdy, jako tomu bylo dříve. V „běžné“ dny slouží toto místo jako parkoviště, a proto se rozhoduji nechat auto právě zde (souřadnice: 49.7434572N, 19.6023250E, nadmořská výška: 330 m n. m.). Vzhledem k tomu, že jsem si dnešní výlet naplánoval jako běžecký, začínám hned po vystoupení z auta s dynamickou rozcvičkou. Z parkoviště se otevírá docela pěkné panorama na svahy blízké Magurky, nejvyššího vrcholu v okolí Suché Beskidzké. První minuty utíkají během pod železničním viaduktem a překonáním velmi půvabné (i když zároveň značně vratké) lávky přes řeku Skawa.

Výstup na Mioduszynu (632 m n. m.)

Téměř okamžitě po překonání řeky začínám stoupat po strmém západním svahu Mioduszyny. Zpočátku vede stezka mezi hustou zástavbou, ale již ve výšce kolem 360 m n. m. se okolí mění v příjemný, hustý les. Po několika minutách intenzivnějšího úsilí se hlásím u vyhlídkové plošiny ve výšce zhruba 410 m n. m. Bezpochyby jde o jedno z nejzajímavějších míst na mapě Suché Beskidzké. Z plošiny se otevírá fantastické panorama na město, údolí řek Skawa a Stryszawka a okolní vrcholy Živeckých Beskyd, Makovských Beskyd a Pásma Pewelsko-Krzeszowského (nebo pokud dáváte přednost staršímu členění, Malých Beskyd). Skvěle viditelné jsou nejvýznamnější památky Suché Beskidzké: zámek, kostel a historická dřevěná hospoda Rzym (Karczma Rzym).

U vyhlídkové plošiny stojí dva kříže a dřevěný stůl, který je ideální pro piknik nebo pauzu na svačinu.

Dalšího půl kilometru mi ubíhá v mírně strmém lesním stoupání. Terén se znovu otevírá ve výšce kolem 470 m n. m., když vbíhám mezi zástavbu osady Makowski Dział. Tato samota administrativně spadá pod Maków Podhalański a z její horní části se otevírá překrásný výhled na hřeben Police a Babí horu (Babia Góra). Diablak odtud vypadá tak majestátně, že by se na něj dalo bez problémů koukat celý dlouhý den…

Až do výšky přibližně 540 m n. m. vede modrá trasa po asfaltové silnici, aby se následně opět stočila na zřetelnou lesní pěšinu. Na vrchol Mioduszyny (632 m n. m.) se dostávám patnáct minut po minutí posledních domů a asi půl hodiny od odchodu z parkoviště. Na vrcholu stojí prostorný turistický přístřešek a naučné tabule. Vrchol je zcela zalesněný, takže nenabízí žádné výhledy. Přesto… je zde opravdu velmi příjemně.

Z Mioduszyny do Makowa Podhalańského

Za vrcholem Mioduszyny mě čeká dlouhý seběh v mírně strmém terénu. Trasa nyní vede po široké, pohodlné cestě, díky čemuž je běh v těchto místech mimořádně příjemný. Do otevřeného terénu se vracím asi 1,5 kilometru za Mioduszynou, když dobíhám do horní části další makovské osady – Drożdżyna. I odtud se naskýtá překrásný výhled na vznešenou, zasněženou kopuli Babí hory. V této osadě je třeba dávat dobrý pozor na značení, protože trasa zde vede poměrně nečekaným směrem. Následně cesta opět stoupá a ze severu traverzuje vrchol Borysówki (610 m n. m.).

Po dalším, kilometr a půl dlouhém lesním úseku vybíhám do další osady – Zagórze. V tomto případě je to však jiné v tom, že výhledy se zde otevírají hlavně severním směrem – na plochý hřeben Chełmu (603 m n. m.). U cesty si všímám památníku, který připomíná 42 obětí německé pacifikace osady, jež proběhla v noci ze 4. na 5. dubna 1944. Bezprostředním důvodem tohoto zločinu bylo udání, že se v okolních domech skrývá partyzán, seržant Henryk Kowalczyk.

Chvíli po minutí památníku přicházím na rozcestí. Rovně pokračuje černá trasa, která spojuje osadu Zagórze se žlutou trasou vedoucí z Makowa Podhalańského do Pcimi přes Koskowou Góru, Parszywku a Kotoń. Moje trasa – stále modrá – však odbočuje doprava a nyní vede po asfaltu. Další kilometr běžím po veřejné komunikaci, dokud mě značky opět nenavedou na lesní pěšinu. Zpod měkkého jehličí prosvítají betonové panely, které prozrazují, že tudy kdysi musel vést klasický chodník.

Putování přes Maków Podhalański

Ve výšce kolem 420 m n. m. mě značky navádějí na schody, které scházejí do ulice Kościelná v Makowě Podhalańském. Běžím teď podél hřbitova (na kterém mimochodem leží moji prarodiče) a poté míjím majestátní budovu kostela, který je srdcem místní mariánské svatyně. O chvíli později už jsem na náměstí a pak klusám dalšími ulicemi městečka – 3 Maja, Kolejowa, Partyzantów, Władysława Orkana, Sportowa. Maków Podhalański je ostatně velmi sympatické městečko s pěknými výhledy a specifickou haličskou atmosférou. Kouzlo však poněkud kazí velmi hustý provoz způsobený státní silnicí procházející městem. Navzdory dlouholetému boji obyvatel a spoustě politických slibů se práce na obchvatu Makowa stále nerozběhly.

Po zdolání 11 kilometrů od opuštění parkoviště v Suché Beskidzké opět přebíhám most přes řeku Skawa. Zvláštní je, že po dosažení druhého břehu řeky měním také horské pásmo – z Makovských Beskyd přecházím do Živeckých Beskyd. O chvíli později končí také Maków a začíná obec Grzechynia. Po asfaltu běžím ještě několik stovek metrů, pak odbočuji doprava, stoupám nad domy a pokračuji po polní cestě.

Boční hřeben Ostré Góry

V Grzechyni se modrá značka opět začíná strměji zvedat vzhůru. Z polní cesty se vracím na asfalt a následně traverzuji návrší Wątrobowa Góra (470 m n. m.). Před kaplí Panny Marie, Královny Polska v Grzechyni odbočuji doprava a pokračuji po veřejné silnici. Současný sklon bych pro pěšího turistu označil za mírný, ale pro běžce je již docela citelný. Modrá trasa nyní vede rozsáhlým otevřeným terénem, což dává možnost kochat se idylickými výhledy na lesnatý hřeben Koskowe Góry (včetně Mioduszyny), zástavbu Makowa Podhalańského a údolí řeky Skawy.

Ve výšce asi 520 m n. m. trasa odbočuje doleva – z asfaltu na polní cestu. Během následujících dvou kilometrů překonávám posledních 80 výškových metrů a následně přebíhám plochý vrchol Ostré Góry (608 m n. m.). Vzhledem k tomu, že zde není žádná tabulka, je těžké přesně určit nejvyšší bod. Upadám tak do krátkého zamyšlení nad etymologií názvu tohoto vrcholu. Co asi vedlo místní obyvatele k tomu, aby tuto plochou část hřebene nazvali „Ostrou“?

Ať tak či onak, z vrcholu Ostré Góry sbíhám zpět na asfaltovou silnici vedoucí jednou z horních osad obce Grzechynia. Tyto beskydské vesnice jsou opravdu rozlehlé, že? Silnice klesá na úroveň zhruba 570 m n. m. a pak plynule přechází v další stoupání – již poslední na mé dnešní trase. Asfalt tentokrát sahá do výšky 620 m n. m. a poté přechází v širokou, vyježděnou polní cestu. Stoupám nyní po části východního svahu Magurky, jejíž vrchol je nejvýše položeným bodem v hranicích města Sucha Beskidzka.

Sestup do Suché Beskidzké

Tímto způsobem se půl kilometru po opuštění posledních domů, ve výšce zhruba 700 m n. m., dostávám na samotný konec modré turistické trasy. Do Suché Beskidzké se vracím po červené turistické značce, která nese hrdý titul nejstarší polské trasy v Západních Beskydech. Tato trasa byla totiž vyznačena již v roce 1906 a jejím autorem byl Hugo Zapałowicz – zakladatel Babiohorské sekce Polského tatranského spolku v Makowě Podhalańském a iniciátor stavby chaty na Markowých Szczawinách. Trasa spojuje Suchou Beskidzkou s Zawojou a umožňuje tak zahájit výpravu na Královnu Beskyd (Babí horu) hned po vystoupení z vlaku. Kromě toho nese jméno Mariana Wnuka, dalšího zasloužilého činitele PTTK.

Z trasy odbočuji o kilometr později a odbočuji na asfaltovou ulici Podksięże. Během následujících dvou kilometrů bezstarostně sbíhám dolů, trochu překvapen docela výrazným sklonem terénu. Tímto způsobem rychle klesám z výšky kolem 600 m n. m. na úroveň centra města a parkoviště u řeky (cca 330 m n. m.). U auta se hlásím několik minut po dvanácté hodině. Sečteno a podtrženo, běh mi trval asi 2,5 hodiny, což na poměrně výrazné převýšení považuji za velmi dobrý výsledek. Za volant tak usedám s dvojnásobným uspokojením: na jedné straně skvělý trénink, na druhé straně možnost objevit zcela nové, velmi příjemné oblasti Makovských a Živeckých Beskyd.

Děkuji, že jste věnovali čas přečtení mého příspěvku! Pokud chcete mít přehled o novém obsahu, zvu vás k sledování mého profilu na Facebooku a Instagramu! Budu vděčný za každý lajk, komentář a sdílení. Pokud považujete můj obsah za hodnotný a chcete mě podpořit, zvu vás k pohostění virtuální kávou na buycoffee.to.